Claude Lecouteux: The Tradition of Household Spirits

Claude Lecouteux, bývalý profesor středověké literatury na pařížské Sorbonně, je jedním z mála akademiků kteří dokážou přiblížit to čemu se poněkud mlhavě říká „nižší mytologie“. Většina autorů, snad kvůli nedostatku syntetického myšlení či nechuti k jeho používání, vytvoří maximálně tak úzce zaměřenou studii nebo naopak plytké „povídání si o strašidlech“. Lecouteux se v českých vydáních svých knih namísto toho dokázal široce zabývat nejdříve revenanty, poté elfy a trpaslíky a nakonec vílami, vlkodlaky a čarodějnicemi. V angličtině je díky nakladatelství Inner Traditions jsou kromě recenzovaného díla dostupné jeho knihy i o Divokém honu, ochráncích krajiny, upírech či léčivých a ochranných kouzlech.

„Nižší mytologie“ není snadné téma k uchopení, už sám termín zní nepřirozeně a je důsledkem toho jak je tohle téma zatemněno staletými obviněními z pověrečnosti a iracionality. Co vlastně jsou vůbec ti „spirits“ v názvu knihy ? Pro nás moderní pohany to možná už jsou bytosti čistě duchovní povahy, ale pro naše předky asi zcela ne. Určitě však nebyla jejich duchovnost či naopak hmotnost jejich nejdůležitější vlastností. Takže v této recenzi to budou ochránci domovů.

The Traditions of Household Spirits není bůhvíjak dlouhá kniha, bez poznámek a rejstříku nemá ani dvě stě stran, ale obsaženo je toho v ní opravdu hodně. A samozřejmě díky Bohům za poznámky a rejstřík ! První část – The House and Its Grounds, není úplně o ochráncích domovů jak je zpravidla chápeme, ale o praktikách doprovázejících vybírání místa pro dům s ohledem na místní bytosti, obětech na počátku stavby a rituálech doprovázejících nastěhování. Stačí probrat i nejdůležitější části exteriéru i interiéru domu, především místa kterými lze do domu vniknout – dveře, okna a střechu. Lecouteux zde rozhodně není vyčerpávající, ale dotkne se všech důležitých témat a nabídne velmi dobrou představu jak naši předci chápali svůj domov.

Druhá část – The House Spirits, se zabývá samotnými ochránci domovů, nejdříve v historickém úvodu a uvedení některých dobových, samozřejmě církevních, pramenů – ty však Lecouteux umí velmi dobře interpretovat a snaží se z nich dostat rozlišit autentické od literární fikce. V následujícím textu se pak snaží utřídit a zobecnit některé aspekty ochránců, jejich původ, jména, vzhled a místo pobytu v domě.

Obzvláště zábavná, i když nejspíše ne moc prakticky využitelná, je však kapitola o purveyor spirits – což jsou takoví kouzelní dodavatelé potravin. Kdo by nechtěl aby mu čarovná kočka nosila mléčné výrobky ukradné sousedům ? Českým příkladem je samozřejmě plivník a zmok, v německy mluvících zemích je zpravidla tato bytost nazývána drac – což ukazuje že občasná dračí přirozenost českého zmoka není náhodná. V této kapitole mě potěšilo jak Lecoutuex začal více pracovat se slovanským materiálem.

Nakonec už v knize nalezneme ještě kapitolu o strašidelných domech, sbírku několika rčení o ochráncích domovů a pruskou pověst o dracovi/alfovi. Zdá se že je toho moc na dvě stě stran, ale není se čeho bát, tahle kniha rozhodně není povrchní nebo naopak přehnaně akademická.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s