Jak jsme si vymysleli slunečního Lugha

Lugh, známý pod přízviskem Lámfada „Dlouhá ruka“, je dobře známý irský bůh a jeden z legendárních králů božského lidu Tuatha Dé Danann. Mnoho lidí ho však bezdůvodně chápe jako boha slunce, ačkoliv typově odpovídá zcela odlišným božstvům, především Ódinovi.

Kořeny této Lughovy solarizace leží už v náboženství Římské říše na jejím sklonku, kdy se do středu kultu dostalo Nepřemožitelné Slunce – Sol Invictus a z posledních sil bojovalo s vítězícím křesťanstvím. Tento zoufalý boj poznamenal chápání domorodých evropských náboženství učenci, ať už křesťanskými nebo později sekulárními, tím že byla vnímána především jako kulty slunce. Max Müller, významný mytolog a lingvista působící v druhé polovině 19. století, zašel dokonce tak daleko že solarizoval téměř celé pantheony a vykládal mýty i pohádky jako alegorie o pohybu Slunce v průběhu dne a roku. A tak když přišel mezi tehdejšími učenci na řadu Lugh, který moc nezapadal do jejich božských škatulek, nabízelo se spojit jeho jméno s praindoevropských a z nepříliš významného detailu zářící tváře udělat další důkazy jeho sluneční povahy.

Nepřemožitelné Slunce – předobraz „pohanského uctívání Slunce“

Jenže tito, dnes už dávní, učenci se mýlili. Indoevropské mytologie jsou fascinovány denním světlem a žárem, ale to zpravidla nevedlo k bůhvíjaké pozici solárního božstva. Není to vlastně nakonec překvapivé, v tomto ohledu se lze shodnout s dumézilovci na tom že hlavními třemi okruhy indoevropské společnosti a posvátna bylo zemědělství, válka a kombinace rituálu, práva a poesie. Dnes sice víme že Slunce zajišťuje existenci rostlinného života, ale přesto ho naši předci se zemědělskými úspěchy nijak zvlášť nespojovali. Mircea Eliade upozornil na zajímavý fakt že sluneční kult je spojen se společnostmi které mají silnou centrální vládu reprezentovanou panovníkem božských kvalit. To dobře sedí na Egypt, staré Mexiko, Inckou říši nebo císařské Japonsko, nebo co se indoevropských kultur týče na helénistické Řecko a císařský Řím, nikoliv však na keltské náčelníky setrvávající ve stavu nezkaženého barbarství, jejichž oblíbenou zábavou byly krádeže dobytka.

Kromě irského Lugha je nutné se zastavit u jeho kontinentálního protějšku, galského boha jménem Lugus, po němž je pojmenován například dnešní Lyon. Víme toho o něm docela málo, ale nejde nevzpomenout na Caesarovu zprávu že Galové mezi všemi bohy ctí Merkuria – který prý vynalezl všechny řemesla. A irský Lugh je Samildánach „mistr všech řemesel“. Ztotožnění galského Merkura a Luga sice není zcela jisté, ale je velmi pravděpodobné. Nelze však zapomínat na to že tento Merkur nebude nejspíše stejný s předžvýkaným Merkurem a Hermem z populárních publikací o antické mytologie.1 Ještě bych dodal že slunečním bohem Galů byl pravděpodobně Belenus a nejsou náznaky že by byl snad s Lugem totožný.

Pro lingvisty není lákavý ani výklad jména Luga z výše zmíněného *leuk „světlo“, protože hlásková změna indoevropského -k- na keltské -g- se nikde neobjevuje. Etymologie jména však zůstává stále nejasná, zajímavou paralelou je však galské loug „havran“, nebo indoevropského *leugh – spojené zase s přísahou či jejím porušením.

Nakonec se zbývá podívat na irského Lugha, který se podobá Ódinovi v zarážejícím množství věcí:

  • Ódin je vládcem severského panteonu, Lugh se stane králem božských Tuatha Dé Danann.
  • Lugh, respektive, Lugus byl Římany ztotožňován s Merkurem, Ódin taktéž
  • Oblíbenou zbraní obou je kopí, slavné natolik že má vlastní jméno.
  • Oba používají havrany jako své špióny.2
  • Oba jsou velkými válečníky, čaroději a básníky
  • Lugh má při bitvě s Balorem při čarování zavřené jedno oko, Ódin má své čarovné dovednosti díky tomu že obětoval jedno své oko.Nic samozřejmě není tak prosté. Část těchto společných rysů může být dílem náhody a bylo by určitě špatné chápat Lugha pouze jako Ódina v irských kulisách. Zajímavá je paralela mezi těmito bohy a řeckým Apollónem, bohem básnictví a magie spojeným s havrany a už v Homérově době známým jako Foibos „Zářící“, který později uzurpoval Héliovu pozici boha slunce. Sluneční Lugha to však nejspíše nezachrání, Apollón je také bohem jehož šípy sesílají na lidi nemoci a zároveň velkým léčitelem, což je tatáž vlastnost co má Rudra „Surový, Hrubý“ známý z védské Indie, dnes hinduisty uctíváný jako Šiva. Mezi těmito bohy je Apollón jediným se slunečními atributy a nelze nevzpomenout na to že Galořímané neztotožnili Apollóna s Lugem, ale s Belenem.

Nelze nevzpomenout na pozdějšího Herma Trismegista, bájného tvůrce hermetických věd

2 Vzhledem k závažnosti této podobnosti však dodávám že se mi nepodařilo dohledat primární text kde jsou havrani v souvislosti s Lughem uváděni.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s