Svarožič – pán Tří ohňů

Svarožič je znám jako především jako kmenové božstvo polabských Ratarů ctěné na sakrálním hradišti Riedegost. Dětmar z Merseburku na počátku 11. století o něm napsal následující:

V kraji Ratarů stojí hrad jménem Riedegost. Je trojrohý, se třemi branami a obklopuje ho hluboký prales netknutý místními obývali a ctěný s velikou úctou. Dvě brány se otevírají všem příchozím, třetí, nejmenší z nich, je obrácena k východu a vychází z ní stezka, která vede k nedalekému jezeru, jež na pohled budí děs. V hradu se nalézá jen jediná, ze dřeva umně zbudovaná svatyně, jež stojí na základech z rohů různých zvířat. Zvenku ji zdobí rozličné podobizny bohů a bohyň, podivuhodně vyřezané, jak se pozorovatelům jeví. Uvnitř pak stojí božstva vytvořená lidskou rukou, každé s vyrytým jménem , a jsou strašlivě oděna helmami nebo pancíři. Nejvyšší nese jméno Svarožic (Zuarasici) a především jej všichni pohané zbožňují a uctívají. Také [tam jsou uloženy] jejich zástavy používané pouze v případě válečné výpravy, kdy jedině mohou být vyneseny ven pěšími bojovníky.

Tento Svarožič byl nejspíše bohem lokálním, který reagoval na potřeby kmenových elit a tak se stal především božstvem válečným. Východoslovanské prameny však napovídají něco jiného. V těch je Svarožič bohem ohně. V tomtéž prostředí je svým jménem, které nejspíše znamená „syn Svarogův“ spojen se Svarogem. Toho dochované prameny přirovnávají k řeckému Héfaistovi a přisuzují mu otcovství Dažboga, boha slunce. Svarog však nemusí být nutně či pouze božským kovářem, ale může se jednat o unaveného nebeského boha, který stejně jako jeho další indoevropské protějšky ustoupil do pozadí, a na jeho místo nastoupili aktivnější bohové druhé generace.

Uvedené informace by také mohly napovídat že Svarožič a Dažbog jsou totožná božstva, tak tomu však vůbec nemusí být. Vystupují vedle sebe ve stejných textech, bez toho aby splývali a vlastně není důvod proč by ve slovanské tradici byl bůh ohně a bůh slunce identický. Navíc není také důvod aby měl Svarog pouze jednoho syna, pokud je opravdu nebeským bohem bude jeho potomkem pravděpodobně i Perun. Tito tři božští synové by pak odpovídali védské triádě bohů ohně pozemského, slunečního a hromového.

Přirozenost ohně

Praindoevropština zná pro oheň dvě slova, jedno pro „životný“ či „aktivní“ oheň které zní *hngwni a druhé pro oheň který takové vlastnosti nemá a zní *péhur. Z prvního vychází kromě českého oheň, také sanskrské agni nebo latinské ignis, z druhého zas řecké pur/pyros, anglické fire nebo praslovanské pyr „zbytky ohně, popel“. Z posledního uvedeného vychází český archaismus pýřit se „červenat se“, nijak však nesouvisí s travinou pýrem ani pýřím ve smyslu chmýří, může však snad souviset s upírem, protože jeho kůže je v tradiční podobě zarudlá, nikoliv bledá.

Úcta k ohni je u Slovanů dobře doložená, podle muslimských pramenů byl Oheň a Slunce jejich „hlavní božstvy“,1 ale je uváděna i českých a východoslovanských pramenech. Přetrvala i v lidové kultuře, ačkoliv křesťanství má tendenci spojovat oheň s Ďáblem a peklem. Za živý či svatý oheň byl v lidové kultuře označován takový který byl rozdělán pomocí dřívek či křesadla. Ohni se obětovalo, žehnalo, přenášel se do nového příbytku a neměl nikdy vyhasnout. Pokud však byl hašen tak chlebem a solí. Měl především očistnou funkci a chránil před démony, což se odráží například ve zvycích předvečeru prvního máje. Symbolicky mohl být oheň zastoupen žahavou kopřivou. Nutno však podotknou že podobné představy nejsou čistě slovanské, ale jsou známy po celé Evropě

Božský oheň

Známe celou řadu indoevropských božstev ohně, ta se však výrazně liší jak jmény tak svojí ustřední funkcí. Můžeme mezi ně řadit především védského Agniho, perského Átára, řeckou Hestii a Héfaista, římskou Vestu a Volcāna, skythskou Tabiti, severského Lokiho/Logiho a baltskou Jaugabis.

Poněkud matoucí může být v rozklíčování řecký Héfaistos, známý z klasické mytologie především jako bůh kovářství. Jenže tato funkce nejspíše nebyla jeho původní a jeho jméno může souviset s řeckým výrazem pro obětní či pohřební oheň. Bohové a hrdinové kteří jsou kováři a řemeslníci jako védský Tvaštr nebo severský Völundr jsou pravděpodobně odlišní, i když přirozeně měli tendenci s bohy ohně splývat. Ostatně s kovářstvím a řemeslem bylo spojováno jiné „horké“ božstvo a to irská Brigid, původně bohyně jitra.

Oheň je však především ústředním prvkem a ochráncem domova, dokonce i symbolickým středem vesmíru.2 To vyjadřují především bohyně Hestiá a Vesta, kterým odpovídá skythská Tabiti a litevská Pelengabija. Zdá se tak že ve v některých tradicích bylo božstvo ohně uctíváno ve své ženské podobě jako posvátné teplo domova. Tento aspekt však nezmizel ani u mužských ohnivců, i Agni je titulován dámpati „pán domu“ a domovská funkce ohně je velmi silná ve slovanské lidové tradice, kde je oheň mužský.

Védský Agni je zase cestou mezi bohy a smrtelníky, božím poslem a veleknězem, který zajišťuje že oběti se dostanou ke svým příjemcům. Stejně jako Ušas, bohyně úsvitu, se každý den znovu rodí a to při rozdělávání ohně a proto je zároveň mladý i starý. Pod jménem Kravjád „požírač masa“ stravuje v podobě pohřebního oheň tělo zemřelého a provází ho do nebes, což připomíná řecké ztotožnění obětního a pohřebního ohně. Je také ze všech bohů lidem nejbližší.

Slované

Svarožič by tak snad mohl být formou dávného indoevropského božstva obětního, pohřebního a domácího ohně. Jméno či spíše titul Radegast-Radhošť, obvykle přiřazované Svarožičovi může odrážet jeho charakter domácího božstva, ale ve svém dvojsmyslném významu také znamat toho kdo „je rád hoštěn („lidmi“) a zároveň „rád hostí (bohy)“. Byl by tak pánem středu světa – ohně domácího v mikrokosmu a ohnivé stezky napříč světy v makrokosmu, a nejbližším z božstev které nám zprostředkovají kontakt s božským světem, jako je Veles a Dažbog.

1Zjednodušení slovanského náboženství na ctění Slunce a ohně může být u těchto autorů jakýmsi interpratio persiana – důsledkem jejich znalostí perského zarathuštrismu.

2Vestin chrám v Římě byl výjimečný svým kruhovým tvarem, Jean-Pierre Vernant považuje řeckou Hestii ve své Hestiá a Hermés za principielní božstvo nehybného středu.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s