Vynášení Smrti

Topení Smrti či Morany je českém prostředí velmi známým obřadem symbolizujícím konec zimy a očisty od starého, nečistého a nemocného. Je znám také dalším Západoslovanům, tedy Slovákům, lužickým Srbům a Polákům, ale i Němcům a to pod názvem Todaustragen , kde se však nejspíše jedná o slovanský vliv. Velmi podobné zvyky jsou však známy z velké části Evropy a proto se v článku krátce zaměřím na dva prvky originální: konání v době rovnodennosti a topení. Kromě toho se rozeberu na samotnou Moranou, často v obecném povědomí chápanou jako slovanskou bohyni, a méně známý zvyk přinášení Léta.

Topení postavy zosobňující Smrt je v Čechách doloženo již k roku 1366 v církevní zápovědi tohoto zvyku. To svědčí nejen o tom že se jedná s největší pravděpodobností již o předkřesťanskou praktiku. Zákazy byly často opakovány a až v 19. století zvyk začal upadat a získal na charakteru dětské, hlavně dívčí, žebravé koledy. Přesto existuje nepřerušená tradice v některých místech Moravy a Slezska, ale také v jihočeské Vlatiboři. Na konci 19. století byl však obřad ovlivněn osvětovými a národopisnými spolky či učiteli a jejich dobovým pohledem na svět.

Ještě je nutno upozornit že topení Smrti a postava Morany se dotýká možná nejsložitějších témat ve výzkumu slovanského náboženství. Prvním je původní datace svátků přechodu zimy a léta, které jsou v doložené lidové kultuře slaveny od Nového roku do svatojánské noci a lze jen těžko zjistit jak se jejich načasování změnilo pod vlivem křesťanského kalendáře. Druhým je hypotetická bohyně která nese jak sluneční tak podsvětní rysy, nejčastěji snad nazývaná Ladou.

Morana

Figurína o které je tento článek má řadu jmen, v základu jde však o variace na jména Morana a Smrt, přičemž první z nich se spíše ve východních oblastech obývaných Západoslovany, což naznačuje že je nejspíše také starší. Původ jména Morana a jeho starší formy Morena je průhledný, vychází z praslovanského *mьrtь „smrt“ a to zase z praindoevropského *mer ve významu zemřít. Stejného původu je také české mor, mrtvý nebo umořit, ale i z indoevropského kořene vychází další výrazy pro smrt jako je latinské mors a sanskrtské mára nebo anglické murder „vražda“. Ne zcela zjevné je, že i jméno Smrtka je přibuzné, znamená totiž doslova dobrou, tedy přirozenou smrt a v praslovanštině znělo nejspíše sъmьrtь. Za zmínku by ještě stál praindoevropský kořen *mor „zlý ženský duch“ ozývající se v českém můra, anglickém mare,1 nebo ve jméně irské Morrigán „přízračné královny“ a taktéž indoevropský kořen *móri „moře“ ozývající se v českém moře.

Etymologie nám napovídá jak si stála tato postava v symbolickém světě předkřesťanských Slovanů. Jméno naznačuje že je spíše spojena s násilnou či nepřirozenou smrtí a blízkost s výrazem pro můru ji snad spojuje se zlými ženskými duchy, tedy čarodějnicemi symbolicky ničenými či odvracenými při mnoha obřadech podobných topení Morany, včetně filipojakubské noci. Spojitost s mořem se zdá méně jasná, ale nesmíme zapomínat že v slovanských představách je podsvětí často umísťováno za moře. Ještě je nutno zmínit že jméno Morana vedlo v křesťanských dobách k podivuhodnému splynutí se světicemi jako je Panna Maria nebo svatá Marina, z čehož také vychází sousloví jako „Mařena překrásná“ nebo „klíčnice nebes“.

Nakonec k otázce zda byla Morana skutečně bohyní. V 19. století jí byla tato funkce přisuzována na základě českých glos ze středověkého latinského slovníku Mater Verborum připisovaných mnichu Vacerádovi. V těch je Morana ztotožněna s Proserpinou (Persefoné) a Hekaté, ale všechny tyto mytologické glosy, uvádějící například také podivuhodná božstva jako Chlipa, Krt nebo Stračec, jsou podvrhem Václava Hanky, autora známých Rukopisů. Můžeme se však myslet že Morana byla ctěna Slovany jako bohyně i bez tohoto podvrženého důkazu ? Jako bohyně smrti a zimy asi nikoliv, samostatné božstvo smrti, nemluvně o božstvu zimy, nemá v indoevropských panteonech většího významu, i když v nich nalezneme celou řadu podsvětních božstev. Vládcem světa mrtvých je však Veles a aby byla Morana bohyní musela by v podsvětí zaujímat nějakou jinou specifickou funkci.

Morana však můžeme nějaký vztah k výše zmíněné bohyni, kterou budu pro zjednodušení nazývat Ladou. Ve slovanském folklóru totiž nalezneme řadu ženských postav, které nesou rysy božstva, ale neodpovídají archetypu Velké matky, jež zaujímá prameny doložená Mokoš. Některé z nich odpovídají nebeské a ohnivé bohyni lásky, tedy archetypu bohyně úsvitu, další jsou spojeny s plodnostními bohy jako je Jarun. Druhé jmenované, například chorvatskou Maru, Michal Téra srovnávaná s řeckou Ariadné a Médeiou. A nelze také zapomenout na ruskou Marju Morevnu, válečnickou královnu, která zajala svého podsvětního nepřítele či nápadníka a její jméno je pozoruhodně blízké západoslovanské Moraně. Rozluštění jak to s touto bohyní či bohyněmi je však stále čeká v nedohlednu.

Jarní rovnodennost

Smrt byla vynášena buď na čtvrtou neděli postní (tzv. Družebnou, letos 11. března) či ještě spíše na pátou neděli postní (tzv. Smrtnou, letos 18. března), případně i na Květnou neděli, tedy poslední před Velikonocemi, letos tedy 25. března. Toto datum je evropských zvycích „ničení nepřítele“ originální, protože zpravidla tyto obřady zpravidla spadaly buď na přelom masopustu a postního období (tedy o čtyři až pět týdnů dříve) nebo až na filipojakubskou či dokonce svatojánskou noc. Zároveň se asi nejedná o vliv křesťanského kalendáře, protože tyto postní neděle nemají většího liturgického významu a snad tedy byla původním datem obřadu opravdu jarní rovnodennost.

Topení

Figurína symbolizující negativní síly také není v podobných rituálech také zpravidla topena, ale spíše pálena nebo pohřbívána, případně roztrhána či hozena ze skály. To napovídá že akt hození do vody měl v západoslovanském prostředí určitý symbolický výklad. V raném novověku se rozšířil názor polských kronikářů že zvyk je odrazem topení pohanských model během polské christianizace, těžko by však takový obyčej zakazován církví, nemluvně o tom proč by byla topena zrovna Morana a nikoliv zjevná božstva jako Perun a jiná.

Oběť utopením má v indoevropské symbolice své zvláštní místo, nejspíše spojené především s plodností. Tímto způsobem bylo obětováno například germánské bohyni země Nerthus, ctěnou u Baltského moře a jejíž severským protějškem je, ač to z ní zvláštně, severský bůh moře Njörd. Topením bylo obětováno také severskému Freyovi a galské Teutatisovi, jehož funkce pravděpodobně byla ochrana kmene. V tomto ohledu nelze zapomenout že podsvětí je ve správných chvílích zdrojem vší plodnosti a Morana – vyčerpaná plodnost se touto cestou navrací zpět do země mrtvých.

Vody, či přesněji řečeno Kosmické Vody, mají však ještě jeden klíčový význam. Na počátku stvoření, které můžeme do jisté míry ztotožnit s počátkem světlé poloviny roku, Hromovládce poráží hada či draka který zadržuje Kosmické Vody a tak dává životu vniknout do stvořeného světa. Samozřejmě nelze v tomto ohledu považovat Moranu za hadí postavu a považovat ji za Perunova protivníka. Lze tu však vidět symboliku jarního znovustvoření světa kdy osvobozené Vody odnášejí svět starý, včetně smrti a nemoci.

Líto

Všeobecně méně známým zvykem spojení s vynášením Smrti, ačkoliv na mnoha místech déle se udržujícím, je přinášení Léta. Jedná se o stromek či ratolest zvanou například líto, májka, jedlička či krasna, ozdobený stuhami, svatými obrázky nebo bílými či malovanými vyfouknutými vejci. Toto líto se v obci Rajnochovice na Kroměřížsku umísťovalo dokonce na vrcholek máje stojícího až do Velikonočního pondělí. Historicky je tento zvyk doložen z konce 16. století Danielem Adamem z Veleslavína a to právě v souvislosti s vynášením Smrti. Někdy však bylo léto přinášeno do vsi až později, zpravidla po týdnu.

Už sám název tohoto objektu naznačuje že původně bylo léto označením celé světlé poloviny roku, tedy dnešního jara i léta. Celá jeho symbolika je však ještě více nejasná než v případě Smrti, snad má souvislost se Sluncem díky svému kulatému tvaru. Zajímavý je však občas se vyskytují zvyk kdy je Morana oděna do pěkných šatů, které si před jejím ničením obléká dívka vedená jako Léto zpět do vesnice.

Literatura

Významný český etnolog na přelomu 19. a 20. století napsal dvě významné práce o tomto zvyku, jedná se o studii Vynášení „smrti“ a jeho výklady, starší i novější, uveřejněnou v časopise Český lid, a o část z jeho monumentálního díla Veselé chvíle v životě lidu českého nazvanou Smrt neseme ze vsi…pomlázka se čepejří. Oboje lze nalézt zdarma na internetu:

http://tyfoza.no-ip.com/ceskylid/html/knihy/ceskylid02/index.htm

http://www.nulk.cz/ek-obsah/veselechvile/sv3/

1Ve významu noční můry, mare ve významu kobyly je pravděpodobně odlišného původu

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s