Rudozlatá Jitřenka – bohyně Úsvitu

V dávných dobách prvotních Indoevropanů nenesla titul Velké bohyně vládkyně Země, Vod, Luny a Plodnosti, která byla hlavní ženskou postavou mýtů předkřesťanské Evropy a jejíž pozice je nezpochybnitelná i v moderním pohanství. Její místo zaujímala bohyně mnohem bližší pastevecké a válečnické kultuře která jezdíc na zlatém voze vládla úsvitu, ale také dennímu světlu jako takovému a ohni, který je též darem nebes. To z ní činilo opravdu mocnou bohyni, protože světlo a oheň hrály v indoevropské sémantice posvátna prominentní roli.

Její jméno je spojeno se slovním kořenem *h2us/*h2eus „(rudě) zářící, plamen“, který se odráží ve jménech jako Ušas, Éos, Aurora, Ostara, Aušrine, ale také v latinském aurum „zlato“ a českém jitro. Kromě toho jsou však dědičkami prastaré bohyně úsvitu také Afrodíté, Venuše, Brigid a snad také severská Freya a z folklóru známá slovanská Zora.

Indoevropským Jitřenkám se však také podobají velké semitské bohyně starověkého Předního východu jako babylónská Ištar a fénická Aštarta. Ty byly též spojovány s planetou Venuší, silně ovlivnili kult Afrodíté a i jejich jména se podobají jménům indoevropských bohyň úsvitu, etymologická příbuznost je však nepravděpodobná.

Willy Fogany, To A Danseuse

V různých tradicích

Její zářivá skvělost šlehla k nám vstříc,

šíří se víc a zdolává černou moc.

Rudou zář vztyčila dcera nebe

jak obětní sloup natřený pestře.

Tmou jsme propluli na druhý břeh,

zařící Zorou všechno zase je zřít.

Svůdně se usmívá, k blahu nám svítíc,

paní půvabných lící se vzbudila k radostí naší.1

Ušas patrně patřila ve védské Indii k nejvýznamnějším božstvům, v Rgvédu je jí věnováno 21 hymnů, což jí řadí mezi bohy na až osmé místo, ale stále před takové postavy jako je sluneční bůh Súrja a činí ji zdaleka nejdůležitější ženským božstvem. Je mladou bohyní nevýslovné zářící krásy která řídí po obloze zlatý vůz a také je ztotožňována s rudými krávami které byly ukradeny démonem Valou a osvobozeny Indrou, čímž byl počat den. Ušas tedy není pouhou personifikací Jitřenky, ale bohyní dne a světla takového a v hymnech vystupuje jako přemožitelka noci. Často je také ctěna jako dárkyně bohatství.

V blízce příbuzném perském náboženství Ušas odpovídá bohyně Ušā které je zmiňována v Avestě.

Kult bohyně Úsvitu kvetl také v severní Evropě. Starohornoněmecká Ostara a anglosaská Ēostre byla bohyně spojená s počátkem světlé poloviny roku a z jejíhož jména je odvozeno současné anglické označení Velikonoc. Pravděpodobně odpovídá severské Freyje.2

V Irsku byla zase ctěna Brigid, jejíž jméno, přibližně ve významu „vysoko položená/sídlící“ odpovídá brhatí, častému epitetu Ušas. Tato bohyně se narodila za úsvitu, byla krmena mlékem bílé krávy s červenýma ušima a je spojena s ohněm a plameny.

V klasické mytologii se projevil především aspekt vládkyně Úsvitu jako bohyně lásky, který byl oddělen od prosté personifikace jitra jakou je řecká Éós a římská Aurora,3 což jsou však spíše literární postavy bez většího významu v mytologii a natož v kultu. Jméno Afrodíté pravděpodobně znamená „zářící mořskou pěnou“ či „velmi zářící“.

Jméno Venuše vychází pravděpodobně z kořene *wenh₁ „milovat“ a příbuzné sanskrtské vanas „roztomilost, touha“ je přívlastkem Ušas.4 Římanům byla také známa Mater Matura „Matka rána“ spojená s rozením dětí, jejíž svátek byl slaven 11. června za úsvitu.

V Litvě byla jako bohyně Úsvitu a Jitřenka ctěna Aušrinė, služebnice sluneční bohyně Saulė. V Lotyšsku vládla Úsvitu z nejasných důvodů mužská postava jménem Auseklis, i když byla známa i ženská forma zvaná Auseklīte. Není sice doloženo že by měl svůj kult, ale v mytologických písních se jedná o třetí nejzmiňovanější postavu.

Brigid jako válečnice

Společné rysy

O Jitřence se často tvrdí že se rodí každé ráno znovu, což z ní činí bohyni porodu, ale také implikuje že se jedná každý den o novou bytost, na což odkazují hymny mluví ne o Úsvitu, ale o Úsvitech. Tím pádem je také nesmrtelnou a věčně mladou. Jejím otcem je nejvyšší bůh nebes, Ušas je dcerou Djause, Brigid dcerou Dagdy, Afrodíté dcerou Dia či Úrana.

Nelze jí také redukovat na ranní světlo, ale reprezentuje denní světlo takové a je protivnicí Noci.5 Je tak nadřazena samotnému slunci a může vystupovat jako jeho matka, příkladem je Euryfaseia z Homérských hymnů která je matkou Hélia, Seléné i Éós. Stejně jako Slunce je též vše-vidoucí a vše-vědoucí.

Velká roli v její symbolice hrají její „růžové prsty“ známé z Homérských hymnů, jejichž obdobou jsou její „zlaté paže“, „dobré prsty“ či „široká náruč“, vše odkazující na sluneční paprsky směřující na zem. Je oděna do světla nebo do šatů barvy zlata či šafránu, včetně zlatých bot nebo sandálů, a svůdně se usmívá a tančí.

Jitřenka obývá domov ležící na hoře na dalekém východě u Brány nebes, kterou otevírá. V některých podáních na svém zlatém voze taženém bílými koňmi jede před Sluncem, její oře známe i jménem, v Řecku byly nazýváni Lampos a Faetó, ve Skandinávii to byl zase Skinfaxi. Bohyně Úsvitu také zapřahá rudé býky či krávy, které personifikují ranní červánky.

Uvedené atributy představují Jitřenku jako bohyni počátků. Vládne rozbřesku – začínajícímu dni, prvním krokům rituálu a také počátku ročního cyklu – tedy nastolení světlé poloviny roku. Nabízí se tak nejen její spojení s předkřesťanským původem Velikonoc vyplývající z anglického Ēostre – Easter, ale také řeckým jarním zvykem Aiorai, při kterém byly věšeny na vinnou révu obrázky Dionýsa aby se vlnily ve větru.6

Slovanská Zora

Zatím jsem se nezmínil o slovanské Jitřence. Je to způsobeno tím že v akademických zdrojích zpravidla není uznáváno že Slované znali a uctívali bohyni Úsvitu. Ctění Zory „Záře“ je však doloženo v lidové kultuře a lze si jen těžko představit že Slované neznali tuto mocnou bohyni. V Rusku byla známa jako sestra Slunce a Měsíce, dívka nevýslovné krásy s pokrývkou hlavy z rudého hedvábí a zlatou mísou sedící na zlatém trůně. Přebývá na mořském břehu na východě kde stříká na nově zrozené Slunce vodu čímž vznikají červánky, v ranní rose se spatřovali její slzy. Ve folklóru se jí připisuje moc především v záležitostech lásky, léčení a úrody.

Zora však může být také partnerkou Jaruna, jehož hypotetický mýtus byl rekonstruován z chorvatských koled, zvaná Mara.7 Lze tedy předpokládat že Jitřenka se stala ve slovanské tradici partnerkou a zároveň sestrou boha světlé poloviny roku, který také nesl solární rysy. Pravděpodobně se jedná o tutéž postavu jako je hypotetická Lada, Vesna a Devana, ačkoliv nelze vyloučit že bohyně Úsvitu se v různých místech, časech a případech Slovanům projevovalo v různých podobách a pod různým jménem.

1 Védské hymny, přeložil Oldřich Friš, Symposion, 1948, s. 27

2 Samotné jméno Freyja znamená jednoduše „Paní“ a nejedná se tedy o pravé jméno této bohyně, ale o titul.

3 Aurora není vlastně nikým jiným než přejmenovanou Éós.

4 Stejného původu by mělo být také severské slovo Vanir – Vanové

5 Noc však nemusí nutně mít negativní charakter, v Rgvédu jsou Ušas a Rátrí („Noc“) také označovány jako sestry a „dvě nebeské panny“

6 Zvyk byl spojen s mýtem o Erigone, tedy „časně zrozené“.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s