Návi – nečistí mrtví ve slovanské tradici

Návi je slovanské označení podsvětí, ale také nečistých mrtvých, kteří povstali z hrobu.1 Víra v ně je všeobecně rozšířena, v západní Evropě jsou nazývani revenanti, tedy navrátilci. Obecně jde tedy o zemřelé jejichž duše neopustila jejich tělo, které znovu kráčí po zemi, a zpravidla škodí živým. Návi se s oblibou objevují během Dvanácti dní mezi Štědrým dnem a Třemi krály, což odpovídá archaické víře že po zimní slunovratu jsou otevřeny brány mezi světem mrtvých a živých.

Od přízraků a zjevení se liší právě tím že jsou to tělesné, hmotné, bytosti, nikoliv pouzí fantómové či duchové. Z tohoto důvodu se víra v ně počala ztrácet po příchodu křesťanství, to totiž nepřipouštělo že duše může zůstávat po smrti připoutaná k tělu. Revenanti tak z povědomí zmizeli a byli nahrazeni duchy a mrtvolami oživenými ďáblem.

Nejznámějšími slovanskými revenanty jsou bezpochyby upíři, ale protože pod vlivem literatury a jiných forem pozdní kultury se náš obraz tohoto stvoření výrazně lidíš od původní podoby odkáži raději na knihu Vampyrismus a Magia Posthuma Giuseppa Maiella, zpracování tohoto tématu by totiž bylo poměrně dlouhé.

Důvody k návratu

Weremoon, Striga (čarodějnice)
Weremoon, Striga (čarodějnice)

Většina z důvodů proč se mrtvý vrací mezi smrtelníky nám přijde z dnešního pohledu bizarní. Často jde jen o nepřirozený způsob úmrtí,2 tedy například zavraždění, utonutí, smrt při porodu3 nebo šestinedělí. Další souvisí se špatně či vůbec provedenými pohřební rituály, v lidové kultuře se objevují především neklidná nekřtěnátka.4 Zajímaví jsou návi zrození ze sebevrahů, od starověku se totiž tento čin vykonával také jako pomsta či kletba. Věřilo se že sebevrah po smrti bude pronásledovat toho kdo ho k činu dohnal a někteří lidé snad páchali sebevraždu právě proto.

Mnoho návi povstává z lidí zlých a nesnášenlivých, typičtí jsou zločinci a čarodějové. Ze severských textů vyplývá že v mnoha případech prostě příbuzní nechtěli s mrtvým sdílet posmrtný život, proto raději věřili že opět kráčí po zemi, nejspíše tak bylo i u Slovanů. Také děti čarodějů a čarodějnic, ale také upírů, vlkodlaků a můr, tedy samotných návi či jím bytostí blízkých po smrti vstávají z hrobu, stejně jako lidé narození za zvláštních okolností nebo s určitým fyzickým znamením.5

Poslední skupinou jsou mrtví kteří se vracejí z důvodů že nestihli ve světě živých něco dokončit či se k nim pozůstalí stále citově váží. Jejich osud je snad nejtragičtější a protože jitřili imaginaci lidových vypravěců i básníků patří dnes k těm nejznámějším revenantům. Příkladem jsou mrtví milenci volaní dívkou nebo matky zemřelé při porodu, které se vrací aby nakojili své dítě.

Návi a jejich nepřátelé

Návi, především upíři, však nemají ve škození živým volnou rukou. Nejen u Slovanů jsou známi lidé, kteří proti těmto bytostem bojují ve stavu symbolické smrti, v extázi, jako jsou furlánští benandanti.7 Se svými protivníky zpravidla sdílí rys narození za zvláštních okolností nebo s určitými fyzickými znaky, především se jedná o narozené v tzv. košilce. Jejich zápasy zajišťují prosperitu a plodnost vesnici za kterou bojují.

Taková víra se zachovala především mezi Jihoslovany. Jedná se například o slovinské kresniky, šentjanževece, vedogonje8 či berganty. Jinde jsou nazývani mogut (severní Chorvatsko), negromanat (jižní Dalmácie), zduhač (Bosna, Hercegovina, Černá hora).

Návi účastnící se těchto zápasů jsou pak nazývani falešný kresnici, vedavci, vedomci, kudlaci a vampýři. V lidové kultuře jsou to často také čarodějové (strigoi) a čarodějnice, snad i pod vlivem toho že křesťanská teologie jak jsem zmínil se bránila představě duší mrtvých přebývajících na zemi. Vlkodlaci kteří se mezi nimi také objevují snad původně stáli na straně živých

Zmiňované zápasy probíhají často na křižovatkách, během suchých dní9 a v podobě zvířat, u návi černých a u jejich protivníků bílých či skrvnitých.

Návi také sdílí některé charakteristiky se svými protivníky. Ti se vyznačují tím že se narodili v určité období nebo s určitými fyzickými znaky. Jedná se například o kresniki ve Slovinsku a Chorvatsku, kteří bojují v transu proti upírům – kudlakům a vedomcům. Dalšími příklady lidí nadaných nadpřirozenou mocí vůči mrtvým je srbský zduhač, gradobranitelj nebo oblačar, jehož protivníkem je ala

S těmito zápasy v extázi snad souvisí i víra v můry, duše živých lidí, které škodí ostatním a splynuli s upíry. V jižním Polsku a na Ukrajině jsou zase známy planetníci, chmurníci a oblačníci, což jsou duše sebevrahů, utonulých, ale častěji živých lidí, které jsou za bouře vtahovány do oblak a zápasí v nich jako srbští stuhači a aly.

Navky: Smrt a láska

A slyš, na záspí kroků zvuk
a na okénko: ťuk, ťuk, ťuk!
„Spíš, má panenko, nebo bdíš?
Hoj, má panenko, tu jsem již!
Hoj, má panenko, co děláš?
A zdalipak mě ještě znáš,
aneb jiného v srdci máš?“

Svatební košile, Karel Jaromír Erben

Tato známá balada upomíná na další druh návi, zemřelé dívky či jinochy, kteří se z různých důvodů vrací se záhrobí. Jedním z nich může být touha po zemřelém milenci, jako ve Svatební košili, na Ukrajině je zase znám perełesnyk který zahubí svou milou. Častěji jsou však zemřelé dívky zvané navky, mavky10 a slibky, které kouzly zahubily svého milého, byli mu nevěrné či naopak on jim; nebo utekli před svatbou. Zjevují se v podobě krásné ženy či ptáka a jsou nebezpečné hlavně mužům.

Alena Klementeva, Mavka
Alena Klementeva, Mavka

Navky často splývají lesními pannami a divoženkami, což jsou snad narozdíl stvoření nesouvisející se zemřelými, ale prostě přírodní duchové. Zlovolné chování a jiné charakteristiky návi jsou však také přisuzovány vílám a především rusalkám, které snad ale původně byli pokojných zemřelých, jako severští álfové, a tyto rysy získali až během christianizace.

1 Alespoň podle polského lingvisty Stanisława Urbańczyka. Jaké slovo bylo pro tato stvoření užíváno však nemění nic na tom že je v každém případě slovanská tradice znala.

2 Kromě uvedených nejtypičtějších případů se někdy jedná také o zemřelé nešťastnou náhodou, při epidemii či v bitvě. Na Rusi se věřilo že po světě bloudí jen doby kdy měli zemřít přirozenou smrtí.

3 Ať už novorozence či matky

4 To že se z nekřtěnátek stávají návi je samozřejmě až křesťanská záležitost, je však možné před christianizací se z novorozenců stávali neklidní mrtví když nebyli provedeny patřičné rituály s narozením související. Často se zjevují především v podobě bludiček nebo ptáků.

5 O čarodějce jako o návi vypráví známá Gogolova povídka Vij.

6 Popkulturou v tomto případě nemyslím pouze fantastiku přelomu 20. a 21. století, ale všechna pozdní zpracování tématu vampirismu včetně Stokerova Drákuly.

7 Mezi další protivníky škodících mrtvých patří maďarští táltos a řečtí kallikantzaros.

8 Jan Máchal uvádí víru Jihoslovanů v ducha nazývaného vjedogonja, který přebývá v člověku, zná minulost a budoucnost a během spánku opouští tělo. Opatruje majetek „svého člověka“ a bojuje s ostatními vjedogoňi, pokud zahyne tak umírá i tělo člověka. Podobá se tak severské fylgje a hugru.

9 V římskokatolickém kalendáři dny odpovídajícím přibližně astronomickým počátkům ročních období.

10 Tyto výrazy a jejich varianty jsou však také často užívány pro děti zemřelé beze křtu či matkou utopené

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s