Jádro kultu v druidských rituálech

Následující text je překladem článku The Core Cult in Druidic Rites Jeffreye Wyndhama alias Iana Corrigana, bývalého arcidruida Ár nDraíocht Féin. Vzhledem ke své chatrné angličtině se omlouvám za kvalitu překladu. Originální text lze nalézt na https://www.adf.org/articles/cosmology/core-cult.html.

Naše Druidství bylo dosud zaměřeno na poskytování smysluplných a mocných rituálů pro velké a střední skupiny. To vedlo často k chápání duchovních obřadů jako sérií úkolů – promluvy, myšlenky, pohyby; vztyk, pohov ! Kněží se můžou snadno vidět jako služebníci společenství s úkolem udržování pozornosti skupiny a energie proudící tak aby učastníci měli z rituálu skutečný užitek. Účastníci na druhou stranu se mohou cítit závislí na kněžstvu které je má zabavit a zavalit je požehnáními. Takto může být rituál redukován na jakýsi „žehnací stroj“, ve kterém jsou podrobnosti a smysl nedůležité. Proto bych chtěl popsat symbolický kontext, který může vést k více integrálním a symbolickým zahajovacím fázím rituálu.

V každé polytheistické kultuře se Bohové, Bohyně a duchové sdružují do rodin a spojenectví, která objasňují a prohlubují jejich význam pro uctívače. To se často odráží v pořadí rituálu. Naše Druidské rituály v současnosti zahrnují skupinu božstev, která mají primárně vytvářet a udržovat posvátný prostor.

Musím zmínit že tento text není v žádném případě snahou udělat naše náboženství dualistické nebo dokonce tritheistické. Tento vzor je prostě jedním z mnoha obsažených v polyvalentní theologii. Ani genderové kategorie které zde navrhuji nejsou absolutní, je mnoho mýtů které podporují tento model, ale také takových které podporují úplně jiný. Nepředkládám zde dogma, ale praktickou theologii, která může být vyzkoušena každým uctívačem a v případě potřeby adaptována a přizpůsobena.

Naše liturgické pořadí je vytvořeno tak aby odráželo základní představy o původu a povaze duchovního vesmíru. Tyto představy jsou pan-indoevropské a mohou být pohodlně užity v mnoha etnických systémech. Pro účely tohoto článku tedy užívám zpravidla obecná označení pro tyto primární mocnosti – Matka všehomíra, Ohnivý otec a Strážce brány.

Matka všehomíra

První mocností, kterou voláme při našich rituálech, je Matka všehomíra. V mnoha příbězích je první Bytostí Bohyně od níž, nebo z níž, pochází Prvotní vody. Z těch vzešla země, ztotožňovaná také s Bohyní, matkou všech živých bytostí. Koncept vod a země může být chápán jako dichotomie vesmírného prostoru a naší planety. Pro děti země je Matka všehomíra Matkou země udržující život.

V některých mytických systémech jsou Prvotní vody spojovány s principem moudrosti, dalekosáhlých znalostí a vhledu do věcí. Bohyně je někdy matkou obludného prvotního krále, který je přemožen během stvoření vesmíru.

Ve formě Prvotních vod může být být Matka chápána jako Všemysl, základní síla vědomí spojující všechny bytosti. Z tohoto oceánu myslí vyrůstají ostrůvky individuálních myslí.

Z těchto důvodů je Matka často spojena vodami skrytými pod zemí. Ty omývají kořeny života a nechávají vzniknout svým synům a dcerám, pozemským pramenům a tůním. Tak jsme všichni hluboko u kořenů našich duší s myslí Matky. Jedním z hlavních cílů mystické práce je otevřít své vědomí této nesmírné realitě a dotknou se svou individuální myslí myslí všech.

Jako každý klíčový kosmický symbol nejsou Prvotní vody vázány výlučně na jedno pohlaví, stejně tak existuje mnoho synů vod. V naší liturgii je však primární spojení mezi Matkou všehomíra, kosmickými vodami a živoucí Zemí. Z tohoto důvodů vzýváme jak vody tak zemi při ctění a obětování Matce země.

Síla inspirace

Pohané dávného světa považovali dovednosti v poesii, písních a uměních za korunu lidských schopností. Nejautentičtější a nejjasnější ukázky duchovna se často objevují díky milosti poetické inspirace. Z toho důvodu bereme tuto moc na vědomí a vzýváme ji při každé větší práci.

Povaha této síly se projevuje v různých indoevropských kulturách v mnoha podobách. Může se objevit jako doušek piva či medoviny přinášející poetickou inspiraci, jindy jako závan větru ozívající se v hlase pěvce. Učenost zachovávaná středověkými gaelskými básníky nám nabízí ještě jiný důležitý obraz.

V keltské magické poesii básník čerpá inspiraci náhlým zjevením světla v temnotách. Tato praxe zahrnuje dlouhodobou meditaci v jeskyni nebo zatemněné místnosti, kde básník leží „inkubován“ bez hnutí a přemítá nad obsahem zamýšlené básně. Poté co uplyne dostatečná doba meditace je básník přiveden před jitřní slunce nebo posvátný oheň a toto náhlé světlo mu odhalí konečnou podobu básně.

To implikuje spojení mezi silou inspirace a posvátným ohněm. K návratu na prvotní úroveň je nutné nutné teplo posvátného ohně, které zbaví zemi vlhkosti prvotního oceánu. Je to přitažlivost slunce která přitahuje planety s oceánu vesmíru, je to slunce které ohřívá a vytváří posvátný háj uprostřed lesa ponořeného v noc.

Jistě tak můžeme spojit oheň se silou inspirace a prvotním Otcem. V základním a archetypálním smyslu se ohnivý otec objevuje ve středu spící Matky oceánu. Žár a světlo slunce vytahuje život z vlhké a tmavé Země a tak tvoří jednotlivce z mateční látky vesmíru.

Opět jsou zde symboly této síly spojené s ženskostí a Bohyní. Keltská bohyně Brigid je nejjasnějším příkladem, kombinujícím do jednoho celku vodu, oheň a inspiraci. Přesto jsme si vybrali ctít prvního Otce jako sílu inspirace a posvátný oheň.

Strážce brány

Druidská tradice učí že síla Jinosvěta nejvíce narůstá na hranicích, tam kde se místa a kategorie potkávají a mísí. Křižovatky, pobřeží, brody a mosty, hranice, svítání a soumrak; vše z toho se podílí na této „meznosti“.

Na kosmické úrovni tuto přechodnost ztělesňuje světový strom či sloup. V mnoha evropských mýtech ve středu světa stojí strom, který vyjadřuje spojení mezi podsvětím a nebesy. V každém indoevropském mýtu je tato skutečnost ztělesněna také božstvem, obvykle, nikoliv však výlučně, mužským. Toto božstvo je spojováno s cestami, cestováním, magií a obchodem a je často průvodcem a mentorem hrdinů, kteří mohou být vynálezci psaní, poesie a umění.

Této mocnosti obětujeme pro nezatíženost našeho myšlení a otevřenost v komunikaci s duchy. V keltské tradici často vzýváme Mannána Mac Lira, člena Tuatha Dé Danann, syna Lira. Mannán je jádrem archetypu čaroděje – mladý pradávný z Ostrova jablek. Je nositel Stříbrné ratolesti, kterou přenáší mezi světy, kouzelného vaku obsahujícího poklady a moudrost oghamu. Jeho kult jako boha moře, námořníků a obchodu. Mannán působí na ty co přichází na Staré stezky mírně, ale může být i přísný pokud je to potřeba.

Tyto tři mocnosti můžeme tedy považovat za primární triádu druidských Božstev.

* Matka všehomíra základem všeho bytí, Všemyslí, bohyní země z které je vše zrozeno.

* Oheň Inspirace je manifestací, Otcem dítěte, který vynáší jedince z matice reality. Oheň přináší básníkovi hlas a otevírá jeho věštecké oči.

* Strážce brány je učitelem magie, mentorem moudrých. Je dveřníkem Jinosvěta, který umožňuje jednat s duchy.

Trojný kult jako výchozí vzor

V první řadě všichni pohané mohou poznat Matku. Všichni primárně uctíváme Bohyni země a můžeme získat požehnání její bezpodmíněčné lásky. Na hlubší úrovni, díky dovednostem meditace a transu se můžeme naučit překonat naše běžné vědomí a odhalit vnitřní vody Všemysli. Zde, v matici Matky poznáme Bohy, Bohyně a duchy naší stezky. I pokud pohan nedělá nic více může dosáhnout velkých výsledků.

Dalším krokem je zažehnutí ohně inspirace v duši. Když se tento plamen v duchu nasyceném Všemyslí tvoří krystaly, drahokamy vizí, poesie nebo dokonce proroctví. Každý pohan dostane jiné odpovědi na zažehnutí vnitřního ohně. Někteří se stanou léčiteli, další věštci, jiní dají ve známost své vize nebo se ponoří do svých snů.

A někteří z nich se budou cítit povoláni k přechodu mezi světy. Poznají své schopnosti při zprostřědkujících stavech vědomí, v duchovním putovním a kontaktu s duchy. Možná jsou tito lidé těmi nejlepší k udržování našich hájů a práci jako kněží a kněžky. Ve skutečnosti každý kdo doufá že bude efektivně vést skupinové rituály se musí naučit tyto dovednosti spojené se Strážcem bran, jehož kult přivádí druida do stavu dvojného vědomí. Nejprve se jeho pozornost upíná dovnitř prostřednictvím hlubšího transu a meditace. Druidi se učí jak přecházet do jiného světa ve vizích, jak se setkat a pracovat se Strážcem brány přímo. A když je kontakt s ním pevný obrátí svůj zrak zpět k Jinosvětu,a by přinesl jeho moc a otevřel brány kterými mohou lidé mluvit s duchy.

Z těchto tří je Strážce brány nejvíce bezprostředním a „lidským“, často je toto božstvo v blízkém spojení s lidstvem. Je soucitné, vtipné a dovedné; ale také může člověka vystavit tvrdým testům nebo svému šibalství. Často mu se ctí obětujeme a hledáme jeho moudrost a podporu.

Ti kdo chtějí hledat moudrost a duchovní sílu obsaženou v našem druidském pohanství by měli začít s praktikováním tohoto trojného kultu. S moudrostí Matky všehomíra, inspirací Prvního ohně a magií Strážce brány může druid vykonávat kněžství a žehnat lidem i zemi.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s