Slovanská kosmologie

V následujícím textu se pokusím uvést kosmogonické motivy zachovalé především v lidových příbězích slovanského světa, a také je uvést do indoevropských i jiných souvislostí. Stvoření světa patří mezi nejdůležitější a také nejpopulárnější mýty v každé mytologii.

To že se žádný autentický mýtus nedochoval vedlo mnohé romantiky, ať už z 19. století nebo ty dnešní, k snaze vytvořit nové, včetně toho kosmogonického. Výsledky se dají těžko považovat za rekonstrukci nebo alespoň poetické ztvárnění známých motivů. Trpí především snahou o kategorizaci, koherenci a jasnost. Archaické mytologie nebyly vždy na sebe navazujícími soustavami příběhů, které existovali v jedné verzi, ale souborem příběhů které symbolicky vyjadřovali ideje o přirozenosti kosmu a člověka, na kterou vždy nemuseli nahlížet ze stejného úhlu. Mýty na sebe nemusí navazovat nebo být vůči sobě nerozporné, nejde o literaturu. Když vezmu příklad ze známější severské mytologie, tak není nějakou chybou pramenů že se ve Vědmině písni dozvídáme pouze o tom jak byl zrozen Ódin a ne ostatní bohové. Proto jsou snahy do mýtu o stvoření vesmíru vložit osud celé plejády slovanských božstev a pokud možno i všech přírodních objektů a jevů, nepochopením smyslu mýtu a degradují jej na úroveň vytváření historie fiktivního světa pro stolní RPG.

A samozřejmě kosmogonie, stejně jako jiné mýty, nejsou pouze symboly a ideje bez vztahu k realitě. Ukazují nám nejen jak na svět nahlížet, ale i jak v něm konat, což se nejjasněji projevuje při rituálu. Stvoření světa, jak zmíním i dále, je neustále opakováno v různých měřítcích, a proto jsou jeho motivy důležité pro pochopení a praktikování každého rituálního náboženského aktu.

Skok do vody

vasnetsov_sirin_alkonost

Nejznámějším slovanským mýtem o stvoření světa je příběh o součinnosti Boha a Satana při kosmogonii. Jak vyplývá ze zůčastěných postav nejedná se o autentickou podobu mýtu, i když byl údajně vyprávěn v 11. století volchvy1 z Beloozera.2 V tomto příběhu se nad prvotním oceánem vznášel Bůh a Satan; druhý jmenovaný, buď z vlastního podnětu nebo na příkat od Boha, se noří do vod přináší ze dna zárodek země. Jako jediný je to schopen díky své tíži, narozdíl od andělů, kteří jsou příliš lehcí. Zem však získá až na třetí pokus, když jí vynáší ve jménu Božím, nikoliv svém jako v předchozích případech. Opět se však pokusí Boha ošálit a přinese kromě požadované hrsti i hlínu pro sebe, kterou skryje v ústech. Když hrst země začne růst roste i ta ukrytá v jeho ústech, musí ji vykašlat a tak vzniknou hory, skály, bažiny a pustiny, zatímco Bůh stvořil širé a úrodné roviny.3

Tento příběh je znám po většině slovanského světa v různých variantách. Například v bulharské versi je Satan aktivnější a navíc s Bohem zápasí, ve versi známé z Podněpří je na počátku věrným andělem a až po lsti s zemí v ústech se stává Satanem. Jinde je setřen křesťanským ráz nahrazením protagonistů dvěma ptáky. Například v jedné haličské koledě sedí dva holubi na dvou dubech vyrůstajících z prvotního oceánu, oba se noří do vod a kromě země tvoří i slunce, měsíc a hvězdy. Motiv ptáků, konkrétně hoholů, se objevuje i jedné severuské písni, ale tam jsou opět interpretováni jako Bůh a Satan.

Tento syžet není indoevropského či slovanského původu, ale ani křesťanského. Je rozšířen v rozsáhlých oblastech Eurasie, kromě východní Evropy především mezi uralskými, turkickými a mongolskými národy. Typicky v něm vystupují už zmiňovaní ptáci, zpravidla vodní, i když v něneckém4 mýtu kde proti sobě stojí nebeský bůh Num a podsvětní Nga. Motiv rostoucí země lze pak nalézt i v čínských mýtech.

Zajímavá je však analogie s indickým mýtem o stloukání oceánu, prvně zachycený v Bhágavatě Puráně.5 Vypráví o tom jak dévové a asurové, tedy bohové a jejich protivníci, spolupracují na stloukání oceánu aby získali nektar nesmrtelnosti amrtu, ale také slunce a měsíc.

Kosmické vejce

Ve slovanském prostředí se řidčeji objevují i jiná vyprávění o vzniku vesmíru. Například ve Slovinsku, v náznacích v Polsku, je znám příběh o božském kohoutovi co snesl vejce, z něhož vyteklo sedm řek které zúrodnily pustou zemi. Přípomíná jeden z řeckých mýtů, kde je svět stvořen z vejce vysezeným hadem Ofiónem, ale lze jej nalézt i ve védské Indii, kde například ze Zlatého vejce plujícího prázdnotou vznikne rozpůlením Djaus, tedy Nebe a Prithví, Země. Posvátnost vejce se dosud odráží v kraslicích, doložených již z 9. století, nebo ukládání vajec do hrobů. Kohout je typickým symbolem slunečních božstev, pravděpodobně tedy Svaroga, Dažboga a Chorse.

Přemožení draka

LadonGG

Významné místo v indoevropských kosmologiích zaujímá souboj hrdiny s primordiální nestvůrou.6 Nejznámějšími příklady jsou dvojice protivníků: Thór a Jörmungand, Indra a Vrtra, nebo Zeus a Týfón, kromě bohů v mýtech s nestvůrou bojovali i polobožští nebo smrtelní hrdinové jako Hérakles, Sigurd a Beowulf. Stejný motiv lze nalézt i u Slovanů.

Na jeho existenci upozornili především ruští badatelé Vjačeslav Ivanov a Vladímír Toporov svou hypotézou základního mýtu. Pokusily se rekonstruovat indoevropský mýtus o souboji hromovládce a jeho plazího protivníka,7 a to včetně jeho slovanské formy, založené na běloruském textu o Bohu a jeho nečistém protivníkovi.

V tomto syžetu se drak v době brzy po stvoření pokouší znovu nastolit prvotní chaos tím že zadrží prvotní vody a odepře tak stvořenému světu plodnost a ohrozí jeho existenci. Může také požírat Slunce, Měsíc a hvězdy. Hrdina které jej zabije či uvězní8 znovu nastoluje řád a tím je stvoření dokončeno. Stejně jako příběh o tom jak vznikl svět z prvotních vod je mýtus pokryt křesťanským nátěrem, vyskytují se zde však jasně archaické prvky. Výrazným příkladem je obraz unaveného Boha,9 za něhož bojuje prorok Elijáš, transpozice Peruna.

Blízká kosmogonickému zápasu je také ukrajinská a běloruská pověst o božských kovářích Kuzmovi a Demjanovi.10 V ní tyto postavy zapřáhnou do pluhu draka a v některých podáních s ním oboorají celý svět. Tento příběh není nejspíše přímo makrokosmickým stvořením světa, ale obsahuje řadu kosmogonických prvků. Dostanu se k němu, a symbolickému významu vyorané brázdy, snad v některém z dalších článků.

Motiv souboje se také objevuje v mýtech a pověstech o založení měst, například Trutnova a Krakova.11 V druhém případě je navíc připojeno zabití bratra, o jehož významu se zmíním dále. Je nutné si uvědomit že tyto zakladatelské mýty nejsou jakýmisi zdegradovanými kosmogoniemi, ale odrazem toho veškeré mýty probíhají na více rovinách a opakovaně, jak plyne ze souvztažnosti mikrokosmu a makrokosmu; a cyklického času. Založení města, ale i rituál nebo bouře, jsou tedy jsou tedy také kosmogonickými událostmi, pouze probíhajícími v jiném měřítku.

S hrdinou a jeho protivníkem však souvisí i jiná, málo připomínaná část indoevropské mytologie a tou je eschatologie. Severský ragnarök má své analogie i v íránské a indické mytologii a všem těmto vyprávěním je společné osvobození protivníka, který hrdinu porazí a tím je uvolněna cesta ke zničení kosmu. Lze předpokládat že podobný mýtus znali i Slované.

Jiné motivy

Pouze v náznacích se u Slovanů objevuje syžet o stvoření obětováním prvotní bytosti. Nejznámějším příkladem je zabití Ymira Ódinem a jeho bratry nebo obětování védského Puruši či Jamy. Pokud takový mýtus u Slovanů existoval souvisel nejpíše s králem Mužikem, doloženým u západní Slovanů v polovině 10. století a zmíněnou pověsti o založení Krakova. Nejasný a málo rozšířený je také motiv stvoření světa z ohně, který se objevuje v příbězích ze Slovenska, Podkarpatské Rusi a Slovinska.

Pokus o rekonstrukci

slavic_mythology_by_abakhtiozin-d5gpinx

Místo prvotní substance zaujímá v indoevropských mytologiích zpravidla Chaos, často představovanými oceánem, prvotními vodami.12 Ač příběh o ponoření se do prvotních vod není pravděpodobně slovanského ani indoevropského původu tak jeho životnost napovídají že dobře zapadal do slovanského archaického myšlení. Identifikovat jeho aktéry s nějakými historicky doloženými božstvy, či božstvy vůbec, je problematické. Lze spíše předpokládat že byli představováni jako vodní ptáci, opozita nutná ke stvoření.13 Zatímco aktér nahrazený Bohem je symbolem světla, nebes a řádu, tak ten nahrazující Satana souvisí mnohem více s vodami do kterých se noří, temnotou, podsvětím a chaosem. Tato opozice však není morálním dualismem, později charakteristickým pro křesťanství.14 Do jisté míry však lze za předchůdce Boha v tomto příběhu považovat Svaroga. Nejde pouze o jeho solární atributy, ale především o to že byl pravděpodobně božstvem typu deus otiosus a pánem nebes. Čistě hypoteticky lze pak spojit s tímto syžet motiv vejce, které snad mohlo být objektem z kterého vznikli oba stvořitelé, částečně analogičtí védské dvojici Nebe a Země.

Syžet o kosmogonickém souboji je jasně indoevropského původu, ale na první příběh může bez problémů navazovat. Představuje již zmíněný střet nebeského, světlého a uspořádného s temnými podsvětními vodami chaosu, z kterých byl stvořen svět. Zároveň jde o souboj o úrodu a déšť; i zajištění uspořádání vesmíru, oddělení nebe a země a stabilitu nebeských těles. Úloha hrdiny v makrokosmické verzi náleží hromovládnému Perunovi, zatímco pro jeho protivníka můžeme užít jméno Zmej, užívané v ruském folklóru pro draka. Je nutné poukázat že Perun, podobně jako ostatní indoevropští hromovládci, nebyl pouze bohem hromu a války, ale byl úzce spojen také se zemědělstvím a deštěm.15 V témže mytickém časem nejspíše došlo i k ustanovení hranic světa, jak napovídá pověst o Kuzmovi a Demjanovi.

Dorian

1 Východoslovanské označení pro čaroděje, podle některých náznáků se jednalo o prvofunkční specialisty udržující slovanskou tradici.

2 Dnešní Belozersk, město asi pět set kilometrů východně od Petrohradu a Novgorodu.

4 Samojedi, uralský národ obývající severní Ural.

5 Purána vzniklá pravděpodobně mezi 10. a 8. stoletím př. n . l.

6 Jde však o motiv široce rozšířený i mimo indoevropské mytologie, mezi nejvýznamější příklady patří souboj Marduka a Tiamat (Mezopotámie), Rea a Apopa (Egypt), Jahveho a Livjatána (Izrael), Michaela a Satana v podobě draka nebo také Susanooa a Oročiho (Japonsko).

7 Uvedení autoři však identifikují protivníka jako Velese, což je zcela nepravděpobné.

8 V ukrajinských a polských vyprávěních o stvoření světa je Satan přikovaný v podzemí v řetězech, ale podobně je spoután severský Loki nebo gruzínský Artahwazd.

9 Deus otiosus, nejvyšší nebeské božstvo které stvořilo svět, ale tím se unavilo a vzdálilo se lidstvu. Běžný motiv mnoha mytologií.

10 Lidová forma křesťanských světců Kosmy a Damiána.

11 Blízkou analogií je mýtus o tom jak Kadmos založil Théby. V tomto příběhu hrdina jako první člověk z vysetých dračích zubů tvoří první lidské pokolení a bere si za manželku Harmonii.

12 Z chaosu či vod vzniká svět v některých indických kosmogoniích, řeckých kosmogoniích, severský Ginnungapap „zející prázdnotu“ lze chápat jako formu téhož.

13 Podobným způsobem vzniká svět v severské mytologii spolupůsobení ohnivého Múspellsheimu a ledového Niflheimu.

14 Na druhou stranu je morální dualismus do jisté míry indoevropským vírám vlastní, jak se nejkřiklavěji projevuje v zarathuštrismu. Jednoduché ztotožnění s křesťanským pohledem na svět by však bylo hrubě zavádějící.

15 Výrazná je tato úloha u Thóra, ale také Mars, původní římský hromovládce, byl především zemědělským božstvem, spíše než protějškem řeckého Área.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s